Jdi na obsah Jdi na menu
 


Runy jsou znaky odvozené pravděpodobně z etruského a řeckého písma. Tyto znakové sady se používaly v germánských jazycích, především pak ve Skandinávii a na britských ostrovech, a to v pozdním období rané době dějinné (též označované jako protohistorie) a v raném středověku. Sady run se nazývají futharky nebo futhorky podle prvních znaků. První futhark (germánský futhark prostý) obsahuje 24 znaků, druhý (anglosaský futhork) 28-33 znaků a třetí (vikingský futhork) jenom 16 znaků. Runy sloužily nejen k zápisu textů, ale především k magickým účelům, jako je věštba nebo různé formule a talismany. Dnes umíme runové znaky rozluštit, smysl některých textů nám však zůstává utajen.


Runy se obvykle ryly do kamenů či dřeva. V případě rituálního nebo magického použití pak byly dodržovány postupy popsané v básni Runatál, především pak barvení, které se provádělo většinou krví pisatele.

On visel na větry
zmítaném stromě,
v neznámu co koření;
jsa proklán kopím
po devět nocí
moudrý Ódin sám sobě obětí.

Nejedl chléb a nepil nic,
jen hleděl v hlubin tmy,
pak zaplakal a runy vzal.
Konečně vrátil se.

Bolthornův syn, který jest otcem Bestliným,
devět mi písní pěl, medovinu mi naléval,
čarovný Ódraedir.

Pak rostl v tajných věděních v moudrosti veliké
ožily skutky ve skutcích a slova slovům dala žít.

Runám se uč, uč se je číst, ty mocné znaky ság,
znaky, jež Bolthorn krví psal
a Ódin do skal vyrýval.

Pro Ásy Ódin,
pro elfy Dain,
Dvalin pro trpaslíků svět,
Asvid pro obry ukrutné,
a teď je ryju já.

Než stvořen člověk, Thund je ryl.
Co rychle vzchází, uvadá.

Umět je rýt, umět je číst,
vědět jak barvit, ověřit,
kterak se ptát a oběť dát,
odeslat je, i moc jim vzít.

Spíše se ptej než přechvaluj,
dar každý hledá dar,
raději odpusť než zatrať:
dříve než člověk napsal Thund.

(((Úryvek z básně Runatál)))

Runám se přičítá božský původ. Báje praví, že bůh Ódin obětoval sám sebe, aby dosáhl vyššího vědění. Podělil se pak o své vědění s elfy, trpaslíky, obry a dokonce i lidmi. Ve starších časech se dokonce provokativně ptá:

"Víš, jak se ryjí? Víš, jak je vykládat? Víš, jak se barví? Víš, jak se zkouší? Víš, jak prosit je nutno? Víš, jak podávat oběť? Víš, jak ji poslat? Víš, jak ji porazit?"

A runoví mistři a mistryně (na Severu bylo vždy lepší postavení žen než žen slovanských) se snažili vědět. Skládali runy z větviček, vyřezávali je do dřeva, používali pro komunikaci na dálku a při zapisování skaldských veršů a samozřejmě při věštbách a zaříkadlech.

Germánský futhark prostý je jedním ze způsobů zápisu runových znaků. Jedná se o nejstarší runovou abecedu a jeho název je odvozen od zvuku prvních run (F, U, Th, A, R, K). Pozdější verze se nazývají futhork (F, U, Th, O, R, K) - jedná se např. o anglosaský futhork (28 znaků) a vikinský futhork (16 znaků). Na okraj je možné zmínit armanenský futhork, který vytvořili pro svou potřebu nacisté za druhé světové války. Germánský futhark prostý obsahuje 24 run, které jsou rozděleny do tří skupin po osmi znacích, tzv. aettů (psáno též ætt). Aetty se nazývají po bohu, jemuž jsou zasvěceny