Stránka o Magii

Evokace magická

Každá evokace magická je vlastně evokací démonickou, chápeme-li slovo

démon v původním jeho významu, to jest vystihujícím astrální bytost dobrou i

zlou se stanoviska mravního, dokonalou aneb nedokonalou se stanoviska

magického. Dokonalé astrální shluky jsou evokací vytvořeny správně,

nedokonalé pak špatně. Vždy však magická evokace obrací se na bytost

skutečně či v psyše experimentátora již existující. Zdařilost práce pak závisí od

dokonalosti vytvoření astrálního shluku a od umění experimentátora zapojiti se

do obdobného silového proudu.

Možnosti, jimiž evokační jevy vznikají, jsou dány subjektivně a objektivně.

Evokační jev může vzniknouti v řádu subjektivním rozštěpením vědomí

experimentátora, okolností, že podvědomí vstupuje do vědomí, halucinací.

Většina evokací náleží této třídě.

Přestože lze všechny evokační zjevy vysvětlovati subjektivním způsobem,

přece jen nelze odmítnouti onu skutečnost, že existují určité entity odpovídající

tomu, čemu se populárně říká duchové. Každý kdo jen poněkud zabýval se

praktickou magií, ví, že jejich skutečnost lze poměrně velmi snadno dokázati,

že je možno takové entity tvořiti záměrně a cílevědomě a umožniti jejich

vnímání komukoliv. Objektivně řečeno, běží o psychofysické náboje, jež za

určitých okolností mohou působiti na smysly a tím i na jevy duševní. Vyložiti,

jak tyto entity existují, není účelem našeho díla. Vzdělaný odborník zná několik

theorií, jež zcela uspokojí; nejvděčnější až dosud jest theorie astrálního světla,

tak výtečně hájená Elifasem Lévim.

První pokusy na pláni evokační magie budou se dařiti vždy jen subjektivně.

Teprve po nesnadné zkušenosti dospívá badatel k jevům objektivním. Právě

proto, že počáteční evokace je subjektivní, promítajíce obsahy lidského

podvědomí, je nutna naprostá duševní hygiena, aby operatér unikl úskalí

démonologie, jež tak názorně nakreslil moderní démonolog Dürr, jenž ovšem

jako většina okultistů zůstal pouze na počátku evokační techniky.

Teprve ve vyšších stupních sebezvládnutí a evokace lze mluviti o určitých

magických silách, jež v naší myšlenkové soustavě by mohly odpovídati známým

kabbalistickým geniům, aneb křesťanským andělům. Přísně esoterně chápáno,

neznamenají jména andělů a geniů určité duchovité bytosti, nýbrž jsou pouze

značkami psychofysických hodnot. Je tedy magicko-kabbalistická evokace

zapojením operatéra do sféry určitých astrálních shluků, tvořených

kolektivními imaginacemi věků. Tato věta vyplývá z magického zákona, že

myšlenka tvoří to, co tvrdí. Doplňujeme tento zákon tím, že i nejjemnější

zachvění života v hlubinách bytí tvoří astrální shluky, jež se dle fysického

zákona řadí v obdobné celky. Ten, kdo páše evokace dle primitivních,

nedokonalých rituálů, propůjčuje svou vitální a psychickou energii celkům

nedokonalým a strhává se ze své intelektuální a mravní výše. A naopak, kdo

vysokou magickou evokací předpokládá genia kabbaly aneb světelnou

hierarchii andělských řádů, zvyšuje svoji úroveň a trhá ovoce nepoznané světu,

v němž žije. Uvážíme-li, že ku příkladu v katolické mši miliony duší každoročně

tvoří určitou náboženskou bytost, magicky řečeno shluk astrálního světla

obdobný kvalitě svých tvůrců, pak dojista magická hodnota tohoto shluku je

neobyčejně silná. Nejvyšší magická evokace je zapojením člověka do

nejušlechtilejších sfér a zdá se již dotýkati evokace theurgické. Rozdíl jest

pouze v tom, že magie pracuje se silami již vytvořenými, do kterých se operatér

zapojuje, zatím co theurgická evokace magické síly tvoří a donucuje lidstvo, aby

se zapojovalo do sil, jež tvoří operatér.

Odvažujeme se psáti o theurgické evokaci, která je tak zodpovědna, pouze

proto, poněvadž bez theurgické evokace není možno, aby jakákoliv vznešená

idea mohla se uskutečniti na tomto světě. A právě v době, kdy svévolné zlo

pracuje a jedná, je nutno, aby všichni ušlechtilí lidé přestali již mluviti o svých

ideálech a realisovali je jediným možným způsobem, který jim dává theurgie. Je

zbytečno mluviti o poctivosti, když zlodějství jedná a vítězí, je plýtvání času

vyznávati pravdu, když lež zvrací duši davů a usedá na zvrhlý svůj trůn, je

naivností sníti o míru, když válečná nenávist magicky správně jedná, bojuje a

vládne. Každý úmysl a ideál je bezmocným rozechvěním myslí, nepřemění-li se

v čin, to jest, nedodá-li mu theurgická evokace těla, aby mohl se usídliti

v astrálním světle naší země a tím uchvacovati duše a uskutečniti se v lidské

společnosti.

Nebojíme se, že magie bude zneužito. Ten kdo by tak chtěl učiniti, uvázne

svým bažením v úskalích subjektivní evokace a vytvoří si nanejvýše démona,

který ho uvrhne v šílenství a smrt. Opravdový duch projde evokací subjektivní i

objektivní a posílen studiem a prací, vnikne do svatyně theurgie, u jejíž oltářů

se utvářejí síly, které hýbají prostorem i časem.

Moudrému badateli budou sloužiti dosavadní evokační rituály pouze k tomu,

aby se přesvědčil o síle myšlenky, aby se hrozil duševního rozvratu a oživující

vírou posiloval vítězství světla, ztajené pro něho v charakterech a značkách, jež

jsou signatury dění.

Nejprimitivnější jevy evokační jsou démonické; na počátku evokační prakse

musí s nimi počítati každý. Později s pokrokem duševních a mravních kvalit

operatéra objevují se jevy harmonické, světlé a krásné. Mezi nejnižší a nejvyšší

formou evokace existuje střed: světelné optické fenomény, kdy před zrakem

klouzají nejkrásnější barvy, zcela odpovídající barvám planetárním. Mnohdy

převládá jemně fialová a odstín krásné modři, mnohdy zase nádech červenavý.

V počátcích prací magických lze užíti všech dosavadních rituálů, ať již jsou

veřejně známé, aneb různými kroužky a společnostmi tajené. Všemi lze provésti

vysoké evokace objektivní, avšak na počátku prakse vždy budou působiti jen

na subjektivní pláni. Možno je rozděliti na possistické, rituály používající

chemie a fysiky a konečně rituály předpokládající extasi na základě

psychopathologickém. Possistické evokace náležejí většinou

Jejich rituál vztahuje se na vytvoření určitého spoje, který umožňuje

přerozmanité vise, totožné vždy v tom kterém okruhu. Fysiologická jejich

podstata je velmi jednoduchá. Rituálem je drážděn povrchový a hloubkový cit

lidského těla; intervenují pocity tepla, chladu, bolesti, vyčerpání, ztrnulosti a

tyto již mechanicky vyvolávají iluse zrakové, sluchové, ba někdy i hmatové.

Jiný druh evokační magické techniky používá rozmanitých drog, které jsou

průvodci nutné koncentrace. Nejprimitivnější takovou evokací je Dürrův recept.

Několik minut provádíme koncentraci na určitý zjev. (Dürr věren své

strašidelnosti, doporučuje koncentraci na zjev démona; tuto však nikdo

rozumný nebude navozovati). 5 až 7 kapek indického konopí (tinctura cannabis

indica) nalijeme do sklenice vody. Vypijeme, ulehneme na pohovku, povolíme

všechny svaly a udržujeme se v bdělém stavu. Za 15 minut objeví se zjev. Jeho

zdánlivá realita je někdy úžasná. Dürr, zabývaje se svými démony, praví, že

nikdy nesmíme zjevu povoliti a nikdy přistoupiti na jeho návrhy. Téměř vždy

žádá, aby člověk šel s ním, že mu ukáže splnění jeho nejtajnějších přání.

Poslechne-li experimentátor, tu prý magicky vypojí své astrální tělo a jeho

evokace může končiti smrtí. Také nesmí se zjevu ničeho nabídnouti. Je-li zjev

výhrůžný, postačí zaplašiti jej vyslovením některého kabbalistického božího

jména. (Nejlépe se osvědčuje jméno "Elohim", koncentrace na význam sedmice).

Každému, kdo si pročetl v této knize partie o psychických vlastnostech, bude

tento rituál jasným.

Nejzajímavějším rituálem používajícím prostředků fysikálních je evokace

magickým zrcadlem. Postup práce je udán ve všech příručkách; zaměníme

pouze oratoř a obřadný rituál k ní se vážící za zrcadlo. Tento přístroj si

opatříme velmi snadno takto: Konkávní sklo, okrouhlé o průměru asi 8 cm.

Jeho vydutou plochu natřeme vrstvou terpentýnem zředěného kopálového laku

a zbarveného černým anilinem. Po zaschnutí natíráme dále vždy novými

vrstvami touto směsí: 1 gr chloridu zlatnatého, 2 gr měděného bronzu, 3 gr

popele z blínového listu, 5 gr živočišného uhlí, 24 gr koptu. Směs se utře,

upráškuje a zředí oranžovým šelakem, lihem zředěným kopálovým olejem

v poměru 10 : 2, tak, aby vznikla řídká kaše. Po natření položíme na natřenou

plochu obdobné sklo a vše vložíme do rámu. To je nástroj; úspěch závisí již dále

od operatéra, jeho přípravy a kvality jeho koncentrace.

Posledního druhu evokace, totiž extase na základě psychopathologickém,

nebude vážný badatel užívati nikdy.

Zdárný postup v technice magické evokace vyžaduje badatele dokonale

připraveného teoreticky i prakticky.

Badatel nesmí býti snílkem aneb mysticky založeným charakterem. Vždy a

všude se musí opříti o rozum, vědu a logiku. Okultisté hřeší na úkor své práce

opovážlivým pohrdáním těchto oblastí a proto jejich úspěch je věcí náhody a

nikoliv záměrného chtění a plánu, je-li ovšem vůbec možno o nějakém úspěchu

mluviti. Kdo chce pokračovati zdárně, musí zvládnouti esoterní filosofii,

theoretickou magii, zvláště tam, kde jedná o signaturách a vztazích věcí.

Po stránce praktické bezpodmínečně musí projíti výcvikem v mentální magii.

Koncentrace, navození klidu, umění dechu, bezpodmínečná rovnováha sil

tělesných i duševních jsou věci samozřejmé. Neúspěch v evokační technice vždy

je zaviněn tím, že chybí některé z uvedených umění. Zvládl-li tyto praktické a

theoretické nauky, může přikročiti badatel k magické evokaci. Je samozřejmo,

že nebude používati populárních rituálů, jež zapřičiňují vidění velmi

pochybného rázu. Přikročí ihned k nejdokonalejší magické technice, kterou jest

methoda evokace kabbalistické.

Chce-li badatel poslechnouti dobře míněné rady, pak bude postupovati dle

rituálu velikého kabbalisty ELIFASE LÉVIho a uskuteční všechny předpisy

udané jeho "Rituálem vysoké magie", neboť toto dílo podává nejušlechtilejší a

nejdokonalejší postup, jaký zná západní magická literatura. Jako objektu

použije jmen a charakterů kabbalistických geniů. Zažije již v oblasti magické

evokace tak nevýslovně vznešených dojmů a prodlí v okamžicích naprosté

plnosti a dokonalosti svého života.

Postup práce je udán v Léviho rituálu, ke kterému prozatím nelze připojiti a

ze kterého nelze vynechati slova. Operatér se naučí vyjádřiti ideu světlem,

harmonií a tvarem a realisovati celým svým životem předmět své evokace.

Stane se dokonalým magnetem a jímačem vysokých sil.

Staří kabbalisté stanovili velmi přísné podmínky zdárné evokace. Člověk

musí se státi světlem, aby se mohl stýkati se světelnými bytostmi. Musí v sobě

umrtviti vše pozemské: zachovávati zákon rovnováhy, zdržeti se přebytečného

jídla a pití, omeziti pohlavní pud, posvětiti svou řeč, cvičiti se v mlčení a

odloučenosti od lidí. Duši musí cvičiti meditacemi, koncentracemi na Boha a

jeho síly. Pomocnými praktikami meditace a koncentrace je předříkávání

kabbalistických formulí, disciplína dechu, soustředění pohledů, spojení

fysiologické kázně s koncentrací duchovní. Velmi mnoho místa je věnováno

v kabbalistickém rituálu modlitbě, jejíž motto je vždy uvedeno u jména a

charakteru genia, jehož zamýšlíme evokovati. Teprve pak, když to vše bylo

splněno, můžeme se odvážiti evokace magické.

Tato evokace nebude již míti ničeho společného s citováním démonů a

praktikami subjektivismu. Bude dokonalým magickým dílem, zapojujícím

člověka do nádhery rozumu, citu a krásy.